Pustina - Příběh první - 10. - Město

18. února 2010 v 23:21 | Otaku Woodbin |  Povídky, básně, texty
Tak, a je to tady...asi po čtvrt roce. Co k tomu řáct...sna jen, že miluji záchvaty tvořivosti :) A už měl taky na čase ;) Enjoy, Mata ne ^.^ °



Pustina
Část 10.
Město

Pomalu vcházeli do jeskyně. Táhli na zádech batohy se zásobami a v rukou měli pochodně. Už kus za vchodem bylo poznat, že nejde o přírodní jeskyni. Zdi byly opracované a místy zpevněné. Sem tam bylo na zdi něco zavěšeno, a občas šlo zahlédnout i různé kusy Technologií v podobě bedýnek obsypaných kabely a tlačítky.
"Stůjte!" řekl z ničeho nic Michael, který šel vepředu. Díval se na něco na zemi.
Ostatní se pomalu přiblížili k Michaelovi.
Na zemi ležela kostra. Stará,téměř rozpadlá, v podivných šatech a ověšená malými krabičkami.
"Kostra." řekl naprosto nepřekvapeně Šutr.
"Jo, ale co dělá tady?" zeptal se nervózně Michael.
"Nemusí to vůbec nic znamenat..." řekl celkem klidně Greg.
"Nebo taky může..." řekl neklidným hlasem Michael. "Co když se dovnitř někdo dostal mnohem dřív, a vyraboval to tam?" Pokračoval.
"Nebo taky ne. Nebude pokračovat?" Vložil se do dialogu Kyle.
"Měli bychom..." dodala Andrea, která se pevně držela Kyleovy ruky. "Mám z tohohle místa špatný pocit..."pošeptala.
Michael se ještěpodíval na kostru, a šel dál. Greg rychle prohledal tělo, jestli na sobě nemá něco zajímavého, ale nakonec se jen zvedl a šel dál. A ostatní pokračovali za nimi.
Dlouhá chodba jeskyně, asi šest metrů široká a dva-tři metry vysoká, byla podivným místem. Kromě toho, že potkali několik dalších koster v podobném vybavení, byla chodba čím dál více vybavená různými přístroji a Technologiemi, pravděpodobně sloužícími k údržbě. Byly zde kovové sloupy s přístroji okolo a různé nádoby, které ovšem byly povětšinou povalené na zem a popraskané či jinak zdeformované. Pochodněmi ozářené zdi chodby, nyní už naprosto hladké, byly posety dráty, plechovými bedýnkami, přístroji a skleněnými baňkami, podobnými těm, které Kyle viděl v Gregově karavanu, jen o něco většími.
Chodba se stáčela trochu doleva a lehce klesala, takže postupovali stále níž a níž pod povrch. Šli dobrou půlhodinu, a pak se Michael, stále jdoucí v čele, zastavil.
"Co se děje?" optal se nervózně Kartograf.
Michael jen ukázal dopředu. Kamsi dopředu, kam světlo pochodní už téměř nedosahovalo, ale od čehosi se přeci jen odráželo zpět. Od čehosi vysokého a kovového.
Pomalu se přiblížili. Jak se blížili, tvary byly čím dál jasnější a podoba zřetelnější.
Byly to vrata. Obrovská ocelová vrata. Celá byla poseta komplexními zámky a západkami, které dohromady tvořily jeden velký zámek.
"Wow..." vydal ze sebe Greg, ohromen komplexností zámku.
Kartograf si vrata zmateně prohlížel a Michael jen s otevřenými ústy zíral na věc, která jej oddělovala od Města.
"Tak tohle neodpálím..." prohlásil beznadějně Šutr.
"Třeba nebudeš muset" řekla Andrea, ukazujíc kamsi do rohu.
Kyle zaostřil zrak, a uviděl tam malý panel.
Pomalu k němu došli. Šlo o malý, avšak zachovale vypadající ovládací panel s několika tlačítky,kolečky, skleněnou deskou a velkým tlačítkem se žluto-černým podkladem.
"Pochybuju, že to bude fungovat..." řekl Kartograf.
"Musí... protože ty vrata fakt do vzduhu nevyhodim!" odpověděl mu Šutr.
Michael s Gregem zkoumali panel, a Kyle s Andreou si jej spíše prohlíželi.
"Kdybys to stavěl, na co bys dal otevírání?" Optal se Grega Michael.
"Na to nejvýraznější..." odpověděl mu, a oba se podívali na velké tlačítko s žluto-černě pruhovaným podkladem.
"Hele...zmáčkni to ty..." řekl nervózně Michael
"J-já? Proč já?" zakoktal Greg
"TY těmhle věcem rozumíš!" odpověděl mu rázně Michael.
Oba se na sebe nervózně dívali. To už to opodál stojící Kartograf nevydržel a udeřil tlačítko tak silně, že zůstalo zamáčkuté.
A nestalo se nic.
Jen ticho a zvuk hořících pochodní.
"Mno...alespoň jsem to zkusil..." řekl zklamaně Kartograf.
Greg se podíval na panel
"Zkusím to opravit...kouknu se na to, ale nevím co s tím..." řekl potichu.
Greg si začal prohlížet panel, Kyle se k němu přidal a ostatní si zatím sedli na zem.
Páčky,tlačítka, skleněná deska. A nic víc. Panel nevypadal že by se dalo nějak dostat dovnitř,a tak si jej Greg jen bezmocně prohlížel, a drbal se ve vlasech. Bylo vidět, že neví co.
Kyle byl o poznání klidnější. Prohlížel si všemožná hejblátka a zbytky symbolů u nich, které ještě nesetřela mocná ruka času. Zaujala ho větší páka s červeným držadlem, nad kterou byl symbol blesku v žlutém trojuhelníku. Pomalu se k ní natahoval a chtěl za ní zatáhnout, když v tom jej za ruku chytil Greg.
"Počkej...může to být nebezpečný..." řekl mu opatrně.
"Prosímtě, co by se mohlo stát?" opáčil lehce bezstarostným tónem Kyle.
"Může tě to kousnout..." řekl mu s vážným výrazem Greg.
"Cože?" Zasmál se Kyle. "Kousnout?"
"Jo... Technologie tě může kousnout... jednou jsem se v něčem hrabal, a kouslo mě to..." vysvětloval mu Greg.
"Ale předtím se Kartografovi taky nic nestalo, ne?" řekl Kyle.
Greg se zatvářil jako že uznává, ruku mu pustil a dál jej nesledoval, věnoval se opět panelu.
Kyle opatrně uchytil páku a pokusil se jí pohnout dolů. Šlo to velmi ztuha, ale páka se pomalu pohybovala. Pomalu se přesouvala směrem ke Kyleovi, který ji táhnul veškerou silou, kterou měl (ač jí moc nebylo).
"Lasouň je nejlepší se zelím!" "Ne, se smetanou!" hádali se zatím kousek od něj ostatní.
Páka byla už témeř ve spodní pozici, a Kyleovi už lezly oči z důlků.
"Nechceš pomoct?" Zeptal se Greg, který Kyleovo snažení začal sledovat.
"Nmhpe!" Vydal ze sebe Kyle.
Odpor páky zničehonic pominul a Kyle ji dotáhl dolů až na doraz tak rychle, že ji málem zlomil, a upadl na zem.
Najednou se ozvalo hučení. Ostatní si jej všimli, zvedli se a přiběhli k panelu.
"Co se děje?"Zeptal se rozrušeně Michael.
"Kyle pohnul tou pákou..." řekl pomalu Greg.
Hučení bylo stále hlasitější a najednou se rozžehly světla. Oslepující záře zalila tunel a země se začala chvět. Dříve než se Kyle vzpamatoval, začala se otevírat vrata. Západky se začaly pohybovat, zámečky otevírat a po chvíli se začaly otevírat celá vrata. Při první škvíře mezi ocelovými čelistmi vzduchotěsné brány se začal vyrovnávat tlak za ní, a proud vzduchu srazil ostatní k zemi.
Vrata se dál otevírala, až se pohybovat přestala. Hluk ustal téměř ustal, jen z dáli se ozývalo tiché hučení čehosi. A nakonec se ozvalo cvaknutí tlačítka, které se vymanilo ze své zaseknuté pozice.
Všichni se pomalu zvedli a dívali se na vrata, která tam vlastně už nebyla. Po chvíli Michaelovi došlo co se stalo.
"Batohy, jdeme."zavelel. A ostatní jej rychle uposlechli.
Za vraty byla velká místnost, která už zaručeně nebyla přírodního původu. Všude se leskl kov, zářilo umělé světlo a začínala bzučet Technologie. Všichni byli překvapeni, a Greg byl asi nejvíc ohromen. Jeho oči doslova zářily při pohledu na jedinou místnost. A před ním je celé Město.
"Na co čekáme???" Zakřičel vesele na ostatní s úsměvem.
Michael se podíval na Kylea. Usmál se, a vydal se za Gregem, který už vstupoval do místnosti. A ostatní se vydali za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídky ze série "Pustina" ?

Jo, jsou super! 26.6% (25)
Dobrý 10.6% (10)
Ujdou 5.3% (5)
Nic moc 2.1% (2)
Hrozný... 46.8% (44)
Je to divný... 8.5% (8)

Komentáře

1 Alfarion Alfarion | 22. března 2010 v 21:39 | Reagovat

Jako obyvkle hrůza děs... :-D

2 programagor programagor | E-mail | Web | 9. dubna 2010 v 22:39 | Reagovat

Už vidím, jak budou bloudit uvnitř Města ve stylu Fallout, hrabat se v technologiích a vtom zjistí, že je tam někdo s nimi, že možná neměli nechávat vrata otevřená. Nebo ty podivné stíny pocházejí přímo z Města?

Skvělá práce, jako vždy ;) Jen tak dál

3 Sia Sia | 20. dubna 2010 v 17:49 | Reagovat

Snad jsi nezapomněl na své věrné čtenáře :)?

4 Otaku Woodbin Otaku Woodbin | E-mail | Web | 20. dubna 2010 v 21:59 | Reagovat

Nezapoměl, jen nevím o čem psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama