Ohrožený druh

17. ledna 2010 v 16:38 | Otaku Woodbin |  Povídky, básně, texty
Po dlouhé době něco postnu. Važte si toho, je to jedna z básňopísní mnou vytvořených. Sesáno myslím zezačátku listopadu 2009. Pokud by to někoho napadlo, ne, podobnost s realitou či inspirace jí je naprosto náhodná a čistě nezáměrná.
Hodnoťte prosím formou komentářů.
Mata ne.



Vzpomínám na ten den
kdy jsi mě poprvé políbila
Když láska se na mě obrátila
Když ledy smutku začly tát

Jako by to bylo předevčírem
Proč ne jako včera?
Protože rok je dlouhá doba
a díkybohu za ni

Jak se to stalo
je mi záhadou, ale byl jsem rád
za dny, kdy měl jsem tě rád
A kdy jsi ty měla ráda mě

Já o berlích životem kráčel
A tys mi nové nohy přikovala
Uzdravila a k sobě upnula
abych navždy zůstal s tebou

Najednou však plamen vyhasíná
A jiskra mizí, vteřina končí
Láska vytrácí se z tvých očí
A ty mě opouštíš, za jiným jdeš.

Nohy mi upadají, oko slepne
Plíce zamrzají samoty ledem
A ty to bereš s klidem
Tak ledovým, jako ty teď sama

Zanechalas mě mrtvého
Napospas větrům polárním
Napospas lidem normálním
Je těžké být ohroženým druhem.

Já chtěl jen lásku a touhu
A teplo tvé něžné blízkosti
Porozumění a citu dosti
A vědět, že tu jsi.

Ale je konec
Je těžké být ohroženým druhem
Vyčkávat před cizím prahem
A čekat na smilování

Já chci hledat, jenže
Nohy už nemám, nevidím
Nedýchám, neslyším
Srdce nebije a aura mizí

Je těžké být ohroženým druhem
Je těžké být ohroženým druhem
Je těžké být ohroženým druhem
Je těžké být ohroženým druhem...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám mé písně/básně?

Úžasný! 27% (20)
Hezký 18.9% (14)
Ujdou... 8.1% (6)
Nic moc 5.4% (4)
Hrůza, tomu říkáš básně? 40.5% (30)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama