Desperatio magnus...
...Beznaděj. Všechno je nanic. Svět. Lidi. Já. A moje situace.
Všechno je naprosto nanic. Anx, deprese, smutek.
Začátek? Odmala. Lidi jsou svině. Vždycky byli a vždycky budou. 4 roky jsem to pociťoval. No more.
Všechno je naprosto nanic. Anx, deprese, smutek.
Začátek? Odmala. Lidi jsou svině. Vždycky byli a vždycky budou. 4 roky jsem to pociťoval. No more.
Jsem smolař. Na všechno. Situace, lidi, náhody, holky...
Všechno mě štve. Pominu li současné hnití světa ze všech stran a pohledů...potom tu jsou lidi...jak se ke mě chovali, chovají...jak se chovají k ostatním...moji blízcí, kteří mě zradili...blízcí kteří mi nerozumí...a netakblízcí, kteří mě mají za absolutního podivína.....štve mě moje absolutní smůla na vše, moje životní paradoxy...
Všechno mě štve. Pominu li současné hnití světa ze všech stran a pohledů...potom tu jsou lidi...jak se ke mě chovali, chovají...jak se chovají k ostatním...moji blízcí, kteří mě zradili...blízcí kteří mi nerozumí...a netakblízcí, kteří mě mají za absolutního podivína.....štve mě moje absolutní smůla na vše, moje životní paradoxy...
Nevím proč...proč jsem hříčkou entity, jíž zevu Život?
Kámoš mi řekl...(dosti filosoficky smýšlející kámoš)...že svoje nezdary svádím na neexistující entitu...
Kámoš mi řekl...(dosti filosoficky smýšlející kámoš)...že svoje nezdary svádím na neexistující entitu...
...
jenže...
já pro to ...nevidím žádný jiný vysvětlení...
jenže...
já pro to ...nevidím žádný jiný vysvětlení...
Snažím se alespoň trochu vypadat normálně...snažím se...a snažím se pomáhat...
Když nemohu být štastný já, tak ať jsou alespoň jiní...
Hledám Lék...
...ale nevidím jakoukoliv cestu jak se k němu dostat...
Já vím že je Lék...
Ale...nemohu jej získat...ten parchant Život mi jej neustále odepírá...
Hledám cestu pořád...snažím se...hledám i čekám zároveň...ale nic...
Přitom stačí jen jediný člověk, a Lék smete můj zájem o všechno ostatní...jen jeden, který by mě bral takového jaký jsem, a takového mě i miloval...
...ale on tu není...přesto že jej už dlouho hledám a snažím se jej najít, on nikde není...
Neustále hledám...
ale...
já už nechci jen čekat...
už mě nebaví jen snášet rány, smůlu a podělávání Životem...
a co s tím můžu dělat?...
nic...
Nesmím zešílet. Nesmím zemřít. A nechci přestat hledat.
Ke všemu mám dost blízko...a stejně pokračuju...
...
......
Help me...
Hledám Lék...
...ale nevidím jakoukoliv cestu jak se k němu dostat...
Já vím že je Lék...
Ale...nemohu jej získat...ten parchant Život mi jej neustále odepírá...
Hledám cestu pořád...snažím se...hledám i čekám zároveň...ale nic...
Přitom stačí jen jediný člověk, a Lék smete můj zájem o všechno ostatní...jen jeden, který by mě bral takového jaký jsem, a takového mě i miloval...
...ale on tu není...přesto že jej už dlouho hledám a snažím se jej najít, on nikde není...
Neustále hledám...
ale...
já už nechci jen čekat...
už mě nebaví jen snášet rány, smůlu a podělávání Životem...
a co s tím můžu dělat?...
nic...
Nesmím zešílet. Nesmím zemřít. A nechci přestat hledat.
Ke všemu mám dost blízko...a stejně pokračuju...
...
......
Help me...
Mikoto | 
Každopádně chápu tyhle pocity a vím, že to není příjemný. Pokud by ses cítil moc na dně, pořád je tu psycholog, který to s tebou může pořešit - s takovými problémy někdy člověk potřebuje trochu pomoct. Já mám taky docela potíže se svým životem a věcmi okolo a o konzultaci s psychologem nebo psychiatrem vážně uvažuju. Člověk se musí postavit svým trápením, vzchopit se a něco s nimi dělat, protože jinak se bohužel nic nezmění.
We have been trying... But it´s hard. Gomene.