The new pirate generation

26. července 2009 v 22:02 | Otaku Woodbin |  Ostatní
Konečně se to obrací k lepšímu. S autorskými právy to začíná vypadat nádherně nahnutě, doufejme že to vyjde a Web 3.0 bude Rájem svobody. Čtěte!

The New Pirate Generation
Šťepán Kotrba
psáno pro Literární noviny, které vyjdou v pondělí 27.7. 2009

Když pod heslem Internet je naše moře vznikla Česká pirátská strana, mnoho "kamenných" konzervativních politiků se ušklíblo odporem k něčemu tak nicotnému a zbytečnému. Moralisté z řad tantiémových autorů a představitelů jejich lobbyistických kartelů se pohoršovali nad drzostí zlodějů a neschopností úředníků Ministerstva vnitra, kteří stranu, kladoucí si cíle změnit zákony v jejich neprospěch, bez problémů zaregistrovali. V tu chvíli se ovšem i v Česku, stejně jako předtím v jiných zemích Evropy, otřásl jeden z pilířů současného kapitalismu.
Reakce na rozsudek nad Fredrikem Neijem a dalšími zakladateli největší světové databáze bit-torrentů The Pirate Bay, kteří byli švédským soudem odsouzeni každý k jednomu roku nepodmíněně a zaplacení bezmála jednoho milionu dolarů, byla evropskou mládeží vnímána jako poslední kapka, při níž pohár trpělivosti s přeregulovaným světem přetekl. Výsledkem je obrovská solidarita, podpora a popularita švédské strany Piratparteit. Spontánní rozhořčení našlo politicky motivovanou aktivitu, včetně radikálních řešení.

Policie zabavila server The Pirate bay, Národní technické muzeum jej koupilo a vystavilo v sekci vynálezů, které změnily svět. Příznivci pirátské zátoky zorganizovali Distributed DoS útok na servery mezinárodní federace fonografického průmyslu IFPI coby iniciátora tohoto "virtuálního válečného aktu". Hacker zanechal na serveru kartelu velkovýrobců hudby vzkaz, ve kterém se uvádí:
Bezohledný hon vedený protipirátským úřadem IFPI, , Warner Bros. a dalšími společnostmi a jejich pěšáky vyústil v soud, v němž jsou čtyři nevinní žalováni z porušování autorských práv. Toto je vyhlášení války proti antipirátským skupinám a hráčům, kteří za nimi stojí. Vybízíme k bojkotu a lynčování těch, kdo jsou za to odpovědní. IFPI je jen začátek, pokračování příště.
The New Generation
Proč to trvalo tak dlouho? Protože politika se odcizila občanům a ti své sebevyjádření našli v tvorbě a sdílení prožitků kultury. Dokud státy regulovaly pouze oběh zboží, této generaci mládeže to bylo fuk. Až snaha vládnoucích elit ovládnout i kulturní tvorbu a její konzum narazila. Vznikla zeď, oddělující dva světy nepochopením a odporem. Vznikla propast mezi generacemi a chuť poučit své otce o tom, že svět je dnes jiný a jiný už bude jednou pro vždy. Chuť poučit politiky o tom, že neudělali nic pro budoucnost obyčejných lidí v nastupující vzdělanostní společnosti. Chuť poučit politiky už dnes o tom, že zítra budou zbyteční.

Be creative!

Česká pirátská strana ve svých materiálech tvrdí, že nepohrdá zákony, pouze chce změnit "zákonnou cestou" ty z nich, které považuje za nevhodné. Právo pro jednoho může být bezprávím pro druhého… Doposud si uzurpovaly právo změnit zákon jen elity. Většina společnosti doteď většinou mlčela. Ve volbách do švédského Riksdagu v září 2006, pár měsíců po svém vzniku, získala první Pirátská strana 0,63% hlasů. V letošních volbách do Evropského parlamentu už to bylo desetkrát tolik - 7,13%. Tento raketový start celoevropského protestu elity vyděsil.
Evropou se valí strašidlo internetového komunismu (a z něj odvozené nové sociální revoluce) . Bez výstřelů z Aurory vznikla mezinárodní pirátská Internacionála zaměřená proti samé podstatě kapitalismu - zisku neopodstatněného prací, ale pouhou držbou statku, zaměřená zejména proti americkým filmovým studiím a nadnárodním nahrávacím korporacím. Odpor proti Bushově fanatickému neokonzervativismu a imperiální politice dostal posilující injekci. Heslo dneška není třídní boj, ale kreativita. Slogan Be creative v sobě spojuje odkaz na principy copyleftu, stejně jako požadavek na tvůrčí a prožitkovou aktivitu namísto pouhého konzumu. Po aktivitách Public Domain, Fair Trade, No Border, ReCycle, ale i Open Source, Open Educational Resources a Open and Distance Learning je to další transformace myšlenek mezinárodního alterglobalistického hnutí vznikající znalostní společnosti, a to nikoliv pod původním bojovým heslem Globalizujte odpor, ale s konstruktivním sloganem Jiný svět je možný.
Toto uskupení během několika let může zcela přepsat politickou mapu nejen Evropy, a může způsobit i zhroucení ekonomických vztahů Evropy s USA a dalšími zeměmi WTO. Ač samo sebe definuje jako liberální a středové, jde ve své podstatě o další, ovšem kulturně definovanou radikálně levicovou, antikapitalistickou politickou ideu.

Lidská práva digitálního věku: sdílet, upravovat, remixovat

Jako součást světové konference UNESCO o vysokoškolském vzdělávání World Conference on Higher Education se konalo 8. července 2009 zasedání a panelová diskuse o otevřených vzdělávacích zdrojích (OER), což je hnutí vytvořené American Graduation Initiative. Prezident Obama oznámil vládní plán dvanáct miliard dolarů na podporu reformy amerických vysokých škol, z toho 50 milionů dolarů pro rozvoj otevřených online kurzů pro komunitní školy jako součást americké "maturitní" iniciativy. Tématem konference byla "Nová dynamika pro vysoké školství a výzkum pro společenské změny a vývoj". Iniciativa slibuje, že distanční vzdělávání zemi přinese pět milionů vysokoškolských absolventů do roku 2020.
Open source je a vždy byl považován za důležitý, ne-li klíčový dynamizující faktor v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Důležitý je však rozdíl mezi otevřeností vyjádřenou slovem "open" a jednoduchou dostupností "online". Skutečně otevřené zdroje pro vzdělávání jsou zřetelně označeny standardní licencí CC, která umožňuje nejen přístup, ale i svobodu sdílet, upravovat, remixovat nebo redistribuovat tyto zdroje.
On-line vzdělávací software zvyšuje efektivitu studia, studenti se dozví víc za méně času než při tradiční výuce. Pokud je "online" i "open", je nadějí pro rozvojové programy třetího světa, které se potýkají s nedostatkem elit, tedy i učitelů. Je třeba více informací, více otevřenosti a více transparentnosti. Lidé se právem hlásí o svá základní práva. O právo na přístup k informacím, o právo na vzdělání. O právo vědět víc. Dokázat víc.

Svět feudálního monopolu, kapitalistické konkurence a socialistické kooperace

Konflikt začal s "přirozenoprávními" definicemi vlastnictví a jeho rozšířením na nehmotné statky a bohatství vzniklé duševní činností (Lysander Spooner, Herbert Spenser, Ayn Randová) v podmínkách kapitalistického monopolu a omezené konkurence. Oproti feudálnímu vlastnictví a od něj odvozených monopolních privilegií, ale i oproti kapitalistické konkurenci a ochraně inovací ochranářskými cly a poplatky se staví daleko modernější koncept participace a pokroku, který definuje všeobecný prospěch z neomezené kooperace a sdílení znalostí. Koncept "kvartérní", vzdělanostní společnosti už operuje s pojmem celoživotního vzdělávání a předávání informací a znalostí lidstva ku prospěchu dalších generací.
Jestliže je jednou myšlenka vyřčena, stává se duševním vlastnictvím naslouchajícího, aniž přestává být součástí duševního vlastnictví řečníka. Stejně tomu je, když je ze serveru zkopírována elektronická informace. Ze serveru se neztrácí. Kopie je totéž, co "originál", informace se replikují, aniž by se cokoliv opotřebovalo... Na tomto principu je postavena kultura i vzdělání po celou dobu existence lidstva. Přesto neplatíme učitelům doživotní rentu, ale ctíme je a nasloucháme jim… Rentu neplatíme ani architektovi, který vymyslel dům, ani sochaři, kolem jehož sochy chodíme. Neplatíme ji ani lékaři, který nám zachránil život, či novináři, který napsal tento článek. Dáme jim plat nebo honorář, a pak výsledný produkt užíváme. Autorům hudebních či literárních děl, která posloucháme či čteme, ovšem platíme výpalné za každý vyposlechnutý tón.

Když je kopie totéž, co originál

Viditelná nespravedlnost v odměňování autorů a třeba lékařů vede k masovému ignorování těchto lobbyisty vynucených privilegií, a tím k masovému porušování práv taxativně vyjmenovaných kategorií tvůrců. Úcta občanů k "právu" je ta tam. Společenská smlouva je roztrhána. "Krademe" naprosto bez výčitek.
Krademe ale? Je to něco proti Desateru, nebo pouze vyháníme hamižné penězoměnce z chrámu? Je v době digitálního světa nehmotné vlastnictví na "síti" vůbec odůvodnitelné? Ježíšovi nepatřila slova, která tak kreativně citoval z tehdejších náboženských knih, aniž by ostatním prorokům či jejich potomkům platil poplatek za veřejnou produkci… Ježíš si u pekaře nekoupil ani chléb, který lámal, aby nakrmil zástupy. Vodu bez chuti měnil na opojné víno. Co na to tehdejší vinaři, NKÚ a protidrogová policie?
Neměl by být i dnes autor odměněn v souladu s tisíciletou tradicí prvotního zbožového obchodu pouze za "první užití", výkupem všech práv jednou provždy, jako je tomu u architektury nebo u deky, pod kterou spíme? Není schopnost utkat deku stejně cenná, jako schopnost složit hudbu? Není úrok opravdu nemravný, jak to tvrdí muslimové?
Výlučné a opakované užití děl se stalo předmětem ekonomického zájmu v křesťanském prostoru už s vynálezem Gutenbergova lisu, pak znovu s rozvojem fotografického a filmového průmyslu, a nakonec s nástupem elektronických médií - rozhlasu a televize.
Patenty a monopolní výsady vznikaly už ve středověku jako projev (z)vůle panovníka. V novověku v Anglii prostřednictvím Statute of Monopolies z roku 1623 (Francie - 1791, USA - 1793, Rakousko - 1810, Rusko - 1812, Prusko - 1815,…) Roku 1709 vznikl v Anglii vůbec první autorský zákon nazývaný Statute of Anne. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl vznikla roku 1886. V Česku platí autorskoprávní ochrana od roku 1895. Všeobecná úmluva o autorském právu byla ovšem uzavřena teprve v roce 1952, Světová organizace duševního vlastnictví WIPO vznikla až v roce 1967. A první piráti byli u všech těchto prvních a klíčových okamžiků jako Satan v kostele.

Jiná než třetí cesta pro mocné není

Boom kopírování přišel až s prvními páskovými magnetofony a rozmnožovacími stroji Rank Xerox. Hudební Radio Luxemburg bylo jedním z prvních elektronických médií pirátů. Tehdy vznikla i lákavost fenoménu pirátství, protože tomu tak chtěli i výrobci nosičů. A ovlivnilo před půlstoletím celou Evropu a její kulturu. Principy Do it yourself (DIY) a participace byly kreativnější než principy konkurence. Ostentativní porušování zákona o autorských právech se stalo součástí "západní" kultury mládeže minulých padesáti let ihned poté, co se do prodeje dostaly první domácí magnetofony. Nikdo to nebral jako zločin, půjčil-li si a zkopíroval oblíbenou (a v obchodech už třeba nedosažitelnou) gramofonovou desku. Přesto to "zločin" byl a stále ještě je.
Poznámka autora: Až po vydání článku jsem byl upozorněn čtenáři, že jsem opomněl zmínit historickou úlohu Radia Caroline Origins které vysílalo od roku 1964 na 197.3 m (1520 kHz) "pirátsky" z lodí v mezinárodních vodách nezávislou muziku, stejně jako Radio Veronica na 192 m (1562 kHz) z Holandska či později Radio Monique. Nezapomněl jsem. Caroline dnes neznamená nic, i když bylo tehdy tím pravým "undergroundem". V paměti Evropy ale po půlstoletí nezůstalo. "Laxík" ano. Protože nepřinesl jen rebelství a hranicemi zákona. Stejně jako jsem nezapomněl zmínit válečnou pirátskou stanici Radio 1212. Protože mne daleko více zajímal fenomén "soft pirate" vysílání "english-language service" do Británie z Luxemburgu - jako antiestablishmentová opozice "oficiózní" BBC s cílovkou zaměřenou na obdivovatele "good boys", rozbíjející konvence tehdejšího veřejnoprávně seriózního vysílání i protireklamní omezení britské mediální legislativy , platné od roku 1933, kdy "Laxík" začal vysílat, do roku 1973. Právě popové komerční Radio Luxembourg v protikladu k BBC vytvořilo fenomén a definovalo standardy budoucího prostoru komerčních rozhlasů. Přineslo nové chápání rozhalsu nejen jako informačního, ale hlavně jako zábavného média a současně odhalilo propagační možnosti rádia pro komerční sektor.
Nikdo nechápe, že je zločin ze dvou či více zvuků stvořit další, jiný. Houslím také neplatíme za to, že hrají v orchestru. Remixovaná kultura zaplavila západní svět. Ke zločinu přispívá ovšem samotný koncept zpoplatnění i toho Slova, které bylo na počátku. Koncept uchváceného vlastnictví jednou vyřčené myšlenky kamennými institucemi - církvemi počínaje a nadnárodními korporacemi konče.
Muzea, archivy a kulturních instituce namísto vstupu zdarma pro všechny zkoumají prezentace svých sbírek ve veřejné doméně. Jak to, že za fotografii pět set let starého díla dávno mrtvého autora chce někdo, u koho je pouze uloženo, poplatek? Dospěli jsme tak daleko, kdy máme problém pochopit vzdělávací efekt veřejných knihoven pro pokrok společnosti. Marie Terezie jako organizátorka sítě veřejných obecních knihoven byla moudřejší než většina dnešních politiků. Existuje snad digitální ekvivalent veřejné knihovny? Ne. Brání tomu práva autorů knih. Dnešní, zejména levicoví politici stojí na kraji propasti a stále tančí, opilí mocí, teď už fiktivní. Netuší totiž, co bude zítra. Netuší, že přijde doba přímé demokracie, ve které už politická lež nebude mít místo, kde možnosti technologie vyhledat přesné informace včetně ekonomického, mediálního a politického kontextu budou okamžitě dostupné kdekomu. To bude už web 3.0. Kolaborativní prostředí pro všechny. Nový zoon politikon.

Hacking znamená funkční gramotnost

Druhá vlna konfliktu autorskoprávní ochrany přišla s masovým rozšířením prvních osobních počítačů PC, s kopírováním programů a počítačových her (warez), rozšířením internetové sítě. Armádní robustnost a studentská bohémská nedisciplinovanost, hraničící s chaosem, daly vzniknout prostředí, kde platí pouze technologicky neutrální pravidla, ale nikoliv něčí zákony nebo moc. Každý může vše a je na něm, jak se svobodou naloží. Tím prokáže, jak užitečný dokáže být pro druhé, pro společnost. Vezmi a užívej v míru, znělo posluchárnami. V této morálce akademické svobody sdílení je už dnes vychována většina elit západního světa. Učili se prostřednictvím škol přírodním pravidlům Křováků či Indiánů. Být v souladu s prostředím a obohacovat jej svým životem.
Svoboda slova a soukromí v elektronické komunikaci stála u prvních soudních sporů, vedla k prosazení práva exportovat silné šifry mimo hranice USA a vítězství Phillipa Zimmermanna ve sporu s americkou vládou o Prety Good Privacy. A stála i u zrodu počítačového pirátského hnutí před dvaceti lety, aktivního dodnes. Obyčejní lidé poprvé zvítězili nad mocnými i jejich tajnými službami.
Třetí, doposud nejmasovější vlna vznikla s rozšířením přenosných telefonů, počítačů, zvýšením rychlosti a kapacity internetového připojení a medializace internetu, rozsáhlým užitím kolaborativních sítí Web2.0 a zlevněním vysokokapacitních disků a masovostí výroby levné technologie SSD a CD-R. Povzbudil ji také neúspěch technologické ochrany továrně vyrobených zvukových a obrazových záznamů. Bylo to vítězství technologické lobby a hackerů nad kartelem obsahové lobby a nad vládami. Internet dosud nikdo nepodřídil žádné legislativě.
Za této situace a při těchto trendech celosvětového vývoje digitálních technologií jsou pouze dvě možnosti dalšího vývoje prezentace autorského obsahu (software, hudebního, obrazového, audiovizuálního i psaného) na internetu: celosvětově zcela zamezit jeho šíření, nebo celosvětově zcela rezignovat na jeho právní ochranu podle hesla Vezmi a užívej v míru. Ta druhá varianta už je realitou. Třetí cestou je kybernetická válka, která rozdělí internet, a tím ho zničí. Tratit ovšem budou všichni mocní. Bezmocní slaví vítězství nad mocí.

Pravo-levý spor o vlastnictví

Konzervativní strany hájí do krve nadvládu individuálního vlastnictví, liberálové a libertariáni, jakož i komunisté a anarchisté hájí v různé míře společenské funkce majetku, a tím i právo veřejného užívání, veřejné služby. Tolik základní pravo-levý spor o vlastnictví a veřejnost statku. Současnost je prakticky plná šedé zóny mezi těmito krajnostmi.
Stále neudržitelnější je dosavadní oligopolní chování nahrávacích a filmových společností, postavené na výlučnosti vlastnictví autorských děl či znalostí, které pak poskytují za neúměrnou úplatu. Stále neudržitelnější je i koncept patentů, který je příčinou genocidy třetího světa při nemožnosti zaplatit léky, jejichž hlavní součástí ceny jsou nehmotná práva.
Ve Švédsku program Pirátské strany oslovil dostatek voličů, aby se tento antestablishmentový politický fenomén dostal do Evropského parlamentu. Nyní vzniká strana v Česku, na Slovensku, ve Švýcarsku a dalších zemích. Mladí už opět budou mít koho volit na protest proti "standardním" stranám, když je fanatismus Zelených zklamal. Soud s Pirate Bay měl politickou dohru i v Evropské unii. Jindy až nechutně neoliberální komisařka Viviane Redingová hovoří o nutnosti zásadních změn v systému autorských práv. Evropští byrokraté mají strach, aby nevyšlo najevo, že…

… jiný svět je možný.

Cílem České pirátské strany, vzniklé na ustavujícím fóru dne 28.6.2009, je "vytvoření politické síly, která by prosazovala respekt k elementárnímu právu člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století." Cílem je "prosazovat novou legislativu respektující elementární sociologické změny, ke kterým došlo vznikem Internetu jako nástroje neomezeného způsobu sdílení informace, a to zejména, avšak nikoliv výhradně, ve vztahu k právům občana odvozeným od elementárních lidských práv a k odvozeným právům autorů na přiměřený užitek a prospěch z jimi vytvořeného díla." Tolik informace samotné strany.
S tím musí souhlasit každý počítačově gramotný člověk bez extrémního názoru na soukromé vlastnictví a etičnost copyrightu. Realita je ovšem trochu jiná než opatrné formulace. Právě svoboda šíření informací bez ohledu na zájmy mocných, hranice a jiné bariéry stála u kolébky internetu a u vynálezu copyleftu - antipodu copyrightu. Dnes je "in" šířit produkty po síti pod některou z verzí licencí CC - Creative Commons jako open source či dokonce public domain. Linux začíná být rovnocenný Microsoftu. Černá můra všech, kdo chtějí mít patentem chráněný monopol na informace, ne-li dokonce na všechny jedničky a nuly či písmena abecedy.
I v Česku se prozatím piráti tváří stejně, jako jejich příznivci a zakladatelé z řad programátorské elity - jako extrémně liberální až libertariánská středová až středopravá formace. Nicméně vše se může zanedlouho změnit, protože DIY kultura, do níž je tato strana ideově ukotvena, má svou ideologii už půl století v oblasti hippies, punku a technologického anarchismu. Potenciální členská základna, může být za pár měsíců úplně jiná, než si představují "otcové zakladatelé" teď.
Mezi příznivce je třeba počítat každého druhého spotřebitele CD-R a DVD-R, uživatele internetu, P2P sítí a sociálních sítí. Pirátství je masové jako sex. A stejně tak časté, ne-li častější.
Celkem je to daleko víc nestraníků, než mají dosavadní partaje straníků. Všechny dohromady. Daleko více mladých než starých. Silný antiestablihmentový a antisystémový potenciál celému procesu vznikání Pirátské strany dodá lákavost rebelství, dynamiku nástupu na politickou scénu a živost jiné než tradiční levicové agendy. Revoluce se dá dělat i bez srpů a kladiv. Stačí počítač a připojení k internetu.
Ovšem i vůdcové levicových politických stran zůstávají až na Al Gora programově i funkčně negramotní. Vůbec nechápou, že jejich analogový svět parlamentní demokracie je už dávno mrtev. Doba přímé, participativní demokracie je před nimi a bude znamenat jejich pád.
Emancipační sen Komenského i Havlíčka, svoboda nikým neomezeného šíření informací a znalostí se nyní stává konfliktně vynucovaným politickým právem. Jiný svět JE možný. Jen chtít. Yes, we can.
Tento článek je možné neomezeně sdílet či šířit při zachování podmínek licence CZ Creative Commons BY-NC-ND, přestože autor není členem Pirátské strany.Povinností všech šiřitelů je uvést text pod jménem autora, nezměněn a včetně této informace.
Podrobnosti ZDE ZDE ZDEZDEZDE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama