Pustina - Příběh první - 7. - Ulice města

19. června 2009 v 6:38 | Otaku Woodbin |  Povídky, básně, texty
Po dlouhé době a třídenním snažení jsem dopsal další díl.

Pustina
Část 7.
Ulice města

"Hej,vstávej!"
Kyle otevřel oči. Nemohlo být lepšího probuzení. Jakmile otevřel oči, viděl ten
nádherný obličej, s jehož představou včera usínal.
"Dobré ráno" Řekla mu Andrea s úsměvem. Hned mu bylo jasné, že včerejšek nebyl jen sen."Dobré" Odvětil i jí s úsměvem Kyle. "Jakpak jsi se vyspala?" Optal se Kyle se
zvídavým tónem."Moc hezky, zdály se mi nádherné sny" Odpověděla mu s lišáckým úsměvem. Chvíli se na sebe jen tak dívali. Pak ticho rozrazily dveře.
"Vstávejte, jdeme!" Zakřičel do pokoje Greg, ačkoliv do něj nenahlédl.
"Jo, hned jsme dole..." Odpověděl mu Kyle. Chvíli se koukal na dveře a pak otočil hlavu zpět k Andree. Ta se na něj opět dívala svýma nádhernýma očima a nádherně se na něj usmívala. Pak se začala pomalu přibližovat. Opět se políbili. Sic jen letmo, ale pro Kyla to bylo jako (opětovné) zasažení šípem Amorovým. "...Proč?" Zeptal se trochu zmatený Kyle. Byl rád, že je v situaci jaké je, ale vrtalo mu to hlavou. Vždyť se znají bezmála dva dny...a už se dvakrát políbili...Ona se na něj jen usmívala. "Ty přece víš..." řekla mu tiše s úsměvem, a pomalu se zvedla. Kyle se na ní usmál a zvedl se také. Zabalili věci a sešli po schodech dolů do haly. Tady už čekali ostatní Prospektoři, včetně Grega, Kartografa a Michaela.
"No to je dost, už tu na vás čekáme!" Zakřičel na ně s úsměvem Michael.
"My už jdeme..."
"Co jste tam takovou dobu dělali?" Zeptal se Michael a ještě více se usmál.
"Spa...cože?" Kyle pochopil pravý význam otázky až po vteřině.
"Nic!"Odsekl mu. Michael se na chvíli odmlčel a pak se obrátil ke zbývajícím Prospektorům a začal mluvit
"Takže...za hodinu bychom měli být ve Středisku. Půjdeme přes město, menšími ulicemi, ve skupinách po čtyřech. První skupina: Já, Marlow, Kartograf, Stopařka. Druhá skupina: Kyle, Greg, Šutr, Andrea. Třetí skupina: Sidy, Jurij, Niké a Steky. Čtvrtá skupina:..." Tady už Kyle moc neposlouchal. Přešel ke Gregovi, u kterého už stál velký svalnatý muž bez vlasů s bradkou, v modrých montérkách a bledém tričku. Okolo pasu měl všechno možné nářadí a nad očima opřené ochrané brýle.
"Kyle, Tohle je Šutr. Není nic co by nevykopal nebo neotevřel. Šutre, tohle je Kyle."
"Těší mě" řekl poněkud nedůvěřivě Kyle
"Mě taky" Odpověděl mu Šutr hlubokým hlasem.
Podali si ruce. Stisk. Velmi silný. Kyle se snažil nedávat nic najevo, ale jeho ruka byla právě drcena silným tlakem. Šutr se jen usmíval a po chvíli stisk povolil. Kyleovi se ulevilo, rychle odvrátil zrak zpátky k Andree. Ta se potichu smála. Kyle se začal usmívat také.
"Tak, jde se!" Zavelel Michael. "Každý máte mapu, nezdržujte se, a..." Ohlédl se okolo
sebe "...dávejte pozor na Ochránce" dodal tichým hlasem.
Všichni Prospektoři vyšli ven, pomalu se uspořádali do skupin a vydali se každý svou cestou.
"Kudy to vlastně jdeme?" Zeptal se Kyle. Mezitím jej Andrea vzala za ruku. On se na ní jen krátce podíval a usmál se. Ona mu stejný úsměv vrátila.
"Jdeme jednou z těch horších oklik. Je to taková delší, ale zato horší cesta" Vysvětloval Greg s úsměvem.
"Takže mějte po ruce něco na obranu..." Dodal ještě potichu.
A tak vyšli. Cestou míjeli obchůdky, stánky, vozíky, domky, sem tam projelo nějaké to auto a kolem se míhaly kvanta lidí. Cesta to byla tichá, protože by nebylo moudré na sebe nějak upozorňovat. Greg vyjíimečně zanechal svých poutavých přednášek a spíše se díval okolo sebe. Opatrně, až paranoidně, se ohlížel a ačkoliv se snažil vypadat klidně, nervozita a strach ze setkání s Ochránci byl vidět nakaždém jeho pohybu. Opatrně se pohybovali ulicemi, kličkovali mezi lidmi a při každém náznaku sledování přidali do kroku. V jednu chvíli Gregovi skoro nestačili. Kyle a Andrea, stále se pevně držíce za ruce nechápali jeho paranoiu. Když Kyle zakřičel "Počkej!" Greg jen otočil hlavu a zakřičel. Kyle si už ovšem nestihl vyposlechnout Gregovo varování. Něco jej silně praštilo po hlavě a před očima se mu zatmělo.

"Uhuuh..."
Kyle se pomalu probíral. Otevřel oči,a ač viděl z počátku rozostřeně,poznal že je v jakési postraní ulici...a že se nemůže hnout. Rychle se mu ostrost zraku vrátila a on uviděl silné provazy, které se jej držely jako popínavý parazit dusící strom. Vedle něj ležela Andrea, ještě stále v bezvědomí. Před sebou viděl tři muže, kteří k němu klečeli zády. Nevšimli si, že se jejich obět probrala, a probírali se obsahem Kyleova batohu.
"Má batoh narvanej Technologiema." konstatoval štastným hlasem první z lupičů.
"Vidim, vole. Když najdem kupce, budem prachatý" říkal mu nepříjemným hlasem druhý z nich.
"Co s nima?" Zeptal se chrchlavým hlasem třetí.
"Zbavíme se jich..." Odpovídal mu první
"A cosi takhle nejdřív trochu užít? Dyť tu ženskou mužem vohnout." osvětloval mu svůj plán třetí, s podivným nadšením v hlase.
"Jseš úchyl. Ale to mám na tobě rád. Ale teď rozeberem kořist, nejdřív práce a pak zábava!" Vypověděl první. Hned poté se rozezněly zvuky věcí dopadajících na zem.
Kyle byl celkem v šoku. Nikdy předtím nebyl přepaden. Ale šok rychle vystřídalo přemýšlení o útěku. Pokoušel se dostat z provazů. Byly velmi pevné, tak pevné, že Kylesotva dýchal. Ale pak si uvědomil, že má na ruce stále "empéčko". Pokusil se rukou pohnout tak, aby MP vydalo výboj. Podařilo se. MP slabě prsklo a výboj přepálil provazy, které už při sebemenším pohybu spadly samy. Kyle se podivil, že si lupiči nevšilmi ani výboje, který byl celkem hlasitý. Kyle se potichu zvedl ze země a rozhlédl se kolem sebe. Vedle místa u zdi, kde seděl přivázaný ležela trubka, přímo vybízející k použití. Kyle ji pomalu zvedl ze země. Těžká. Olovo. Tohle je bude bolet, pomyslel si Kyle. Pomalu přišel k lupičům, kteří se na zemi prohrabávali vysypaným obsahem batohu. Nechtěl je zabít, to ne, jen je chtěl zneškodnit. Napřáhl se, a prvního silně udeřil přes ramena. Ten ze sebe vydal jen přidušené "Ugh!" a sesunul se k zemi. Ostatní dva se zarazili a podívali se na Kyla. Ten nezahálel a znovu se napřáhl. Toho, který stál blíže udeřil do břicha, načež se udeřený sesypal na zem. Třetí, poslední, poněkud duchapřítomější a obratnější, rychle odskočil od Kyla. Ten začal s trubkou zběsile máchat sem a tam, ale nemohl se trefit, jelikož poslední z lupičů obratně uskakoval, a ještě se nahlas smál.
"Chachacháá! Nemůžeš se trefit, slabo..."
[PRÁSK]
Lupičovo chvástání přerušil výstřel. Strnulému protivníkovi z úst vytekl pramínek krve, a po chvíli tiku v obličeji se sesunul na zem. Kyle se zmateně díval na zloděje. Byl mrtvý. Ze zad a úst mu pomalu vytékala krev. Kyle pomalu zvedl pohled. Asi deset metrů od těla stál mladý hnědovlasý muž v uniformě. V ruce držel pistoli, a stále byl ve strnulé útočné pozici, i když se značně třásl v obličeji a na čele měl pot. Kyle jej udýchaně sledoval. Střelec pomalu snižoval ruku se zbraní. Klepal se. Bylo vidět, jak se klesající ruka s pistolí klepe. Nebyl to člověk zvyklý na střelbu. Nebyl zvyklý zabíjet.
"Díky..." Vydal ze sebe Kyle pomalu. Chvíli ještě strnuléhlo člověka pozoroval, ale pak šel vysvobodit Andreu. Ta se už pomalu probírala. Kyle sebral ze země střep a přeřízl provazy. Nadzvedl Andreu a silně ji objal.
"Co...se to stalo"? Zeptala se jej zmateně.
"Klid, už se nic neděje..." Vysvětloval potichu. "Někdo nás přepadl, ale podařilo se mi je zneškodnit. Ale bez tamhle toho člověka by se mi to nepodařilo" Řekl Kyle a opět se podíval na neznámého střelce. Ten klečel nad bezvládným tělem...a z očí mu kapaly slzy. Pomalu se zvedl, a začal odříkávat modlitbu, která se odříkávala duším právě opouštějícím tělo zemřelého.
"Nechť je ti písek pustiny věčným domovem. Poutníku života, zde končí cesta tvá. Nechť duše tvá dojde k otcům a dočká se klidu.". Střelec vzal ze země hrst písku a posypal jím tělo.
"Nechápu to..." Zašeptala Andrea potichu.
"Co?"Optal se nechápavě Kyle.
"Tohle je modlitba, kterou říkají prakticky jen vesničané. Ale tenhle muž je Ochránce." Vysvětlila mu se zamyšleným výrazem Andrea. Kyle se na střelce podíval. Tohle že je Ochránce? Vůbec tak nevypadá...Všichni, které zatím Kyle viděl byli skoro stejní...násilní svalovci,jimž není nic svaté, a lidský život pro ně nemá ani cenu týdenního platu...ale tenhle vypadal jako normální slušný
člověk...a navíc, brečel nad člověkem, kterého zabil.
Kyle k němu pomalu přišel.
"Jsi v pořádku?" Optal se jej. Střelec jen kývl hlavou. Pomalu se zvedl, podíval se na Kyla a Andreu, trochu se uklonil a pomalu odešel z uličky. Kyle se za ním chvíli díval, ale pak opět chytil Andreu za ruku.
"Je to dobré?"
Andrea jen kývla.
"Tak půjdem..." Řekl tiše Kyle. Posbíral věci zpátky do batohu a zamířil ven z temna. Pomalu vycházeli z uličky. Temnotu a chlad postraní ulice opět vystřídalo žhnoucí slunce na rozlehlé třídě. Kyle se už chtěl natočit pro mapu v kapse batohu, ale v tom do nich někdo vrazil. Kyle se zakolíbal, ale nespadl na zem. Podíval se ale na člověka, který náraz neustál. Byl to Greg. Kyle byl štastný že jej zase vidí. Pomohl mu vstát.
"Rád vás vidím! Jste v pořádku?" Vyhrkl ze sebe ustaraně Greg.
"Jo, jsme živí a zdraví" Odpověděl mu klidně Kyle.
"Musíte dávat pozor, podobnejch zločinců je ve městě dost!" Poučoval je Greg, který se ohlížel dozadu. Za ním přicházel Šutr. Měl úsměv na tváři.
"Tak, jsme zase všichni! Jdem dál, už je to jen kousek!" Řekl Šutr.
Vydali se směrem k vyšší budově, kde byl jejich dnešní cíl.
Opět se vydali do ulic města.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídky ze série "Pustina" ?

Jo, jsou super! 26.6% (25)
Dobrý 10.6% (10)
Ujdou 5.3% (5)
Nic moc 2.1% (2)
Hrozný... 46.8% (44)
Je to divný... 8.5% (8)

Komentáře

1 Henry Cube (Honzis) Henry Cube (Honzis) | Web | 19. června 2009 v 16:26 | Reagovat

Gut  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama