Half-Life 2: Smysl života

29. srpna 2008 v 10:32 | Otaku Woodbin |  Povídky, básně, texty
!!!POZOR!!!
Společně s updatem záhlaví blogu (arigató, Nami!^_^) jsem updatoval i tuhle povídku, přečtete si ji znovu, je to daleko lepší verze :)!

Tak, nedávno, (před dvěma dny :)), po tom, co jsem přečetl víc jak polovinu Half Life povídek, které byly na fóru half-life.cleverweb.cz, jsem se rozhodl napsat svou vlastní. Je to, kromě rozdělaného "filmu", můj první výtvor, s kritikou nemusíte šetřit :)... Povídka se jmenuje Smysl života, a abyste ji alespoň trochu pochopili, musíte znát alespoň základy příběhu Half Life 2... Příjemné počtení :)



Smysl života...?

Probudil se.
Další den v City 4.
Neprobouzelo ho slunce. Byl to hluk z venku. Další razie. Díky bohu, že má dveře zamaskované pod tou haldou nábytku. Nechtělo se mu vstávat. Proč taky. Jediným důvodem byl hlad, který stěží utišil, a žízeň, kterou se bál uhasit. Voda, kterou pil, mu způsobovala ztrátu paměti. Ale ne postupnou, tak jako ostatním lidem. Pamatoval si sedmihodinovou válku, sám se jí zúčastnil. Odpálení Combine Synth tanku si pamatuje dodnes.
Ale jeho ztráta paměti je občasná. Nepamatuje si poslední Vánoce před Podrobením, ani své časy na vysoké škole. Už ani neví, čím se učil. Bylo to něco z elektronikou, vzpomínal si na nějaké postupy, bůh ví, co znamenaly. Jednou si postavil rádio. Ale poté už si pamatuje jen to, že jel vlakem z City 45 do City 4. Asi jej našli Combine, nebo se rozhodl sám. Už neví. Nepamatuje si své jméno. Říká si Ben. Ben Howlings. V jednom z útržků vzpomínek to jméno zahlédl. Měl sice výpadky paměti, občas zapomněl, co dělá, ale spoustu věcí si pamatoval opravdu jasně. Smrt svého syna. V City 45 jej zastřelil člen Civil Protection. Spletl si jej s rebelem. Nejhorší na tom bylo, že to byl přítel, který zradil odboj. Celá základna Odboje v City 9 byla zničena...
A pak nic...
Zase výpadek...
Hlad jej nakonec donutil vstát. V nefungující ledničce měl nějaké mleté maso z headcrabů, které lovil. Docela ho to bavilo. Občas se sousedy pořádal hony. V kanálech ale bylo nebezpečno a spousta lidí zemřela. Nakonec lovil jen on sám a ještě pár šílenců. Bylo jich dohromady pět... Další výpadek. Vrátili se dva. Poté už lovil, jen když něco zahlédl na ulici.
Headcraba... Kočku... Krysy... Měl hlad, bylo mu to jedno. Vlastnil zbraň. Dostal jí od přítele z odboje. Byl to elektrický paralyzér, hodněkrát mu pomohl. Ať už proti stvůrám, na které narazil v kanálech, nebo proti Combine, které jej několikrát málem připravili o život. Měl štěstí, že pokaždé byli maximálně dva.
Opatrně se koukal kukátkem, které mělo šikovný výhled skrz škvíry v nábytku. Klid. Čisto. Stiskl tlačítko, které měl u dveří. Čekal na signál. Pár minut uběhlo, bál se, že zůstal sám. Poté se žárovka rozsvítila. Krátce, dlouze, dlouze, krátce, dlouze. Domluvený signál, znal jej jen jediný člověk. Přítel z odboje, od kterého má zbraň. Co tady dělá? To je jedno. Pomalu otevřel dvířka, udělaná ve dveřích. Prolezl skříněmi a podplazil se pod vanou. Zaslechl hlasy. Byl to on. Gregory Salinski. Poměrně důležitý člověk. Od něj se dozvěděl, že nemá pít vodu, jelikož je otrávená. On mu dal zbraně na lov headcrabů a poradil mu, kde jich je dostatek na utišení hladu. Ano, vzpomíná si, bylo těžké odnést headcraby, aniž by si toho Combine všimli. Větší množství jídla je vždy podezřelé.
Vylezl zpod vany. Viděl ho po několika týdnech.
"Ahoj, Bene."
"Co tě sem přivádí, Gregu?"
Věděl, že by nepřišel jen tak. Muselo se něco dít. Greg nikdy nepřišel kvůli hloupostem, obzvlášť poté, co Combine zatklo bezmála půlku Odboje v City 4 při malém boji u bran města. Ano, Ben si byl jistý, že se děje něco velkého. Odpověď přišla o několik sekund později.
"Musíme odjet. Combine připravují obrovskou razii v této části města. Nikdo nemá vyváznout živý. Jedeme do City 17".
"Do City 17? Zbláznil jsi se? To je centrum Combine! Je tam největší nebezpečí!"
Greg byl odpovědí viditelně zklamán. Hned se mu ovšem změnil výraz ve tváři.
"Ale je tam také největší centrum Odboje." ¨
Ten výraz, který měl Gregor teď, dobře znal.
Přímo říkal "Odpověz ne a nepřežiješ...".
Za pár hodin byl na nádraží. Neměl nic, co by si vzal sebou. Snad jen elektrotechnická schémata, která se mohla hodit. Nevěděl, k čemu jsou, ale věděl, že jsou důležitá. A také trochu jídla a pití. Za chvíli spolu s dalšími osmi lidmi nasedli na vlak. Víc se jich nepodařilo varovat. Combine přišlo dříve, než bylo původně plánováno. I on sám unikl o vlásek. Sbalil si věci a čekal na domluvený signál. Velice nervózně hleděl na žárovku a na záblesk světla čekal jako na boží smilování. Najednou signál. Třikrát krátce. Malér. Com Bi Ne. Okamžitě na sebe hodil brašnu a do tajné kapsy schoval paralyzér. Rozeběhl se ke dveřím a vší silou do nich vrazil. Nic. Skříň byla moc těžká. Znovu. Zase nic. Tentokrát už slyšel Gregův hlas.
"Dělej! Už jsou dole!"
Znovu se rozeběhl. V půlce cesty ke dveřím slyšel, jak někdo odsouvá nábytek. Problesklo mu hlavou, že se mu to teď snad podaří. Nikdy nebyl nijak zvlášť silný, ale doufal, že na tohle snad jeho síla a rychlost stačí. Vrazil do dveří. Najednou ucítil silnou bolest. Asi si vykloubil rameno, každopádně z jeho ramene vystřelovala silná bolest. Ale dveře se otevřeli. Za dveřmi stál Greg a na jeho tváři byl pot. Ben věděl, že začíná opravdový malér. Greg byl vždy sebejistý, nerozvážný, ale měl poměrně špatné zkušenosti. Když Greg naposledy utíkal před Combine, ztratil mnoho mužů. Bál se, že ztratí cenné lidi po Odboj. A přitom se Greg nikdy nebál. Vyběhli na chodbu a slyšeli, jak Combine běží nahoru. Schovali se do starého výtahu a zavřeli dveře. Poté byl asi půl minuty klid. Greg pomalu pootevřel výtah, ale před dveřmi do výtahu stál jeden Combine voják s pistolí v ruce. Ben se rozhodl jednat odvážně, tak odvážně, jak se už dlouho nezachoval. Pomalu vytáhl paralyzér a potichu nastavil smrtelnou dávku. Rozrazil dveře od výtahu a zatímco se Combine voják otáčel, udělal Ben výpad a přitiskl vojákovi paralyzér na helmu. Následoval obrovský výboj, Ben se probral až po chvíli a uvědomil si, že je o dvě patra níže. Rozhlédl se a viděl dalších osm lidí, jak je schováno za barikádou. Když se začal zvedat, přiskočil k němu Greg.
"Kámo, máš u mě veliký, hodně veliký plus! Jen to pak bylo trošku nechutný, jak mu bouchla ta hlava."
"Co se stalo? Já si akorát pamatuju velkou ránu a pak... Co bylo pak?"
"Víš, jak jsi mu poslal trochu tý elektřiny do mozku, tak mu bouchla hlava... Těžko říct proč, každopádně ses zachoval opravdu dost odvážně."
Pomalu se zvedali a vyběhli z domu. Zmizeli v uličkách a rychle se vydali na nádraží, kde stihli vlak jen tak tak.
Ve vlaku byli jen oni. On, Greg a dalších 8 povstalců. Oni se spolu bavili o tom, co zažili, co mají s sebou a kde se asi usídlí, co slyšeli o City 17 a o různých věcech, které Ben pokládal za nesmyslné. Proč vlastně odjel? Mělo to smysl? A mělo smysl žít v tomhle světě? Pod nadvládou? Neznal odpověď, ale nevěřil, že by byla kladná. Cestou přemítal o všem, co v City 4 zažil, tedy spíše to, co si pamatoval. Příjezd, nalezení volného bytu, razie, lovy, ztráta přátel... Další převoz. A zase ho to napadlo...
Nedopadne to stejně? Nebudou další razie? A pak další útěk? Nebo se mu dokonce nepodaří utéct? Nebylo by snad lepší přidat se k Civil Protection? Ukrátil by si utrpení, které jej jistě čeká. Věděl, že ostatní takto nepřemýšlí. Nemají ty vzpomínky jako on. Po chvíli přemýšlení dospěl k závěru, že si trochu pospí. Unavilo ho přemýšlení o smyslu existence. Unavily jej vzpomínky. Usnul celkem rychle. Ačkoli byly sedačky staré, byly celkem pohodlné. Aspoň něco není úplně zničené.
Probudil se ani ne po 40i minutách. Vystupovali. Ze spánku se probral rychle. A nevěřil svým očím. Obloha, on viděl oblohu. Nebyl tam vidět žádný smog, alespoň ho nebylo tolik, zplodin tu bylo asi tak desetkrát méně. Jediné, co kazilo výhled, byla Citadela. Opravdu byla taková, jak o ní slyšel ve vlaku. Ačkoliv Combine nesnášel, uznal, že mají smysl pro architekturu. Poté viděl Grega, jak se baví s nějakou ženou. Měla krátké, černé vlasy a snědou pleť. Měl pocit, jako by ji odněkud znal. Greg se vrátil se slovy:
"Dobré zprávy, máme zařízené bydlení, Odboj nám dá plnou podporu, budeme pracovat v Black Mesa East".
Black Mesa. Najednou měl pocit, že ho někdo praštil kladivem do hlavy. Ale nešlo o bolest. Měl v hlavě příšerný zmatek. Vrátily se mu vzpomínky. Black Mesa. On tam pracoval, tedy alespoň než byl vyhozen. A ta žena. Dcera jednoho vědce. Ukazoval mu fotografii. Alyx. Ano, byla to Alyx. Alyx Vance. Rozzpomněl se. Schémata. Ví, k čemu slouží. Teď věděl, co musí udělat. Našel smysl života. Ví, pro co žít, tedy alespoň dokud svou roli nesplní. Vzpomněl si, na čem v Black Mesa pracoval. A také odkud zná dceru Eliho. Nejen z Black Mesa, ale také z laboratoří v City 45. Už tak nějak ví¨, k čemu jsou ta schémata. Je to to, co chybí Elimu, aby zachránil další lidi. Je to část teleportu, který společně s Elim a ještě s někým stavěli. Nevěděl, kdo to přesně byl. Ale teď znal svůj smysl života. Vzpomněl si na to, co zapomenul.
Greg si hned všiml, že Ben stojí na místě a s podivným výrazem zírá do prázdna.
"Co se stalo? Vypadáš, jako bys viděl, že ti sousedi kradou zásoby masa", řekl Greg s úsměškem v obličeji.
"Já... vzpomněl jsem si..."
"Na co? Stalo se ti to už hodněkrát, proč seš tak vyděšenej?"
"Těžko se to vysvětluje. Musíme do Black Mesa East. Mám Pro Eliho materiál. Ještě z City 45, když jsme makali na teleportu s tím maňasem od Aperture a tím plešatým brejlounem, na kterýho si zaboha nemůžu vzpomenout."
Greg se tvářil poměrně vážně. Chvíli stál na místě a pak řekl: "Jdeme, pojďte za mnou".
Město vypadalo poměrně podobně jako City 45, inu, Ukrajina je Ukrajina, je všude stejná. Ben cestou přemýšlel. Proč všechny ty převozy? Lidé z USA byli převezeni na východ, Rusům připadlo USA, Jižní Amerika šla do Afriky, Afričany odvezly do Jižní Ameriky, Evropané si vyměnili zem s Japonskem a částí Číny. Ovšem, byly výjimky, Greg toho byl důkazem. Ale proč to všechno? Tuto otázku za chvíli zavrhl, musel přemýšlet o důležitějších věcech.
"Takže, dávejte pozor", řekl Greg tichým hlasem, spíše šeptal.
"Musíme si dát bacha, město je plný Combine, je tu několik zrádců, i když Odboj se jich pomalu zbavuje. Black Mesa East je od nás asi hodinu a půl cesty. Musíme kanálama, někde na druhém konci města, kde jsou běžné boje, nasedneme na loď. Pak už je to asi dvacet minut bezpečné cesty, pokud to vezmeme přes zamořené kanály. Ale musíte mít všichni zbraň. Něco možná dostaneme, až budeme přestupovat na loď. Takže bacha na Combine, pro nikoho se nemůžeme vracet."
Cesta městem probíhala rychle, kanály proběhly bez problémů, v půlce cesty opět potkali Alyx, která jim poskytla doprovod, dokud se nedostali na místo přestupu.
"Pozdravujte mého otce, vyřiďte mu, že jsem v pořádku. A předejte mu tento disk. Jsou to data s adresou Kleinerova teleportu. On už bude vědět."
Kleiner? To je ono, ten pleštatec. Ben ani nevěděl, proč mu v paměti zůstal jako "plešatej brejloun". Asi se s nim nepohodl, sám už neví. Další temno.
"Tohle... je loď?" vyrazil se sebe jeden z rebelů. Opravdu to jako loď nevypadalo. Pár palet, přivázaných k sudům, pokrytých plechem. Vzadu motor a malá bouda, ve které bylo rádio a kormidlo. To bylo vše.
"Doveze vás až k Black Mesa East. Jeďte malými kanály, tam Combine moc není. Nejezděte přes zdymadla ani přehrady. Tady máte mapu. A pár zbraní. V kanálech nemusí číhat jen Combine, dejte si pozor na Zambie a jiný zrůdy."
Všude byl podezřelý klid. Když byli asi v půli cesty, ozvalo se "Muž přes palubu!". Jeden rebel uklouzl a spadl do vody zamořené chemikáliemi, nemohli ho zachránit. Ben se radši nedíval, dělalo se mu špatně jen z pomyšlení, že se tělo rozpouští v chemikáliích. Celou cestu lodí si Ben snažil vzpomenout ještě na něco. Kterýkoliv střípek byl dobrý. Díky vzpomínkám si poprvé myslel, že má jeho život cenu a že jeho počínání mělo nějaký účel. Ale nic. Nemohl si vzpomenout. Asi to byl účinek vody, nebo prostě už nic víc nebylo.
Z boudy se ozvalo: "Black Mesa East je na dohled! Vidíte tamtu boudu? Tam je vchod!"
Všichni byli šťastní, konečně budou mít bezpečné útočiště. Bez problémů prošli kontrolou, každému přidělili místnost a práci. Většinou mělo práci jako údržbáři nebo kuchaři. I příděly jídla byly výborné, nebylo si na co stěžovat. Dobří, inteligentní lidé, základna, která odolá útokům dost dlouho na to, aby proběhla evakuace, výborné jídlo.
Ben hned zjišťoval, kde je Eli. Když se dostal do jeho laboratoře, konečně viděl to, kvůli čemu přišel. Teleport. Rozdělaný - Eli se v něm hrabal. Pomalu vylezl, podíval se na Bena a slezl z žebříku.
"Martine... ty žiješ? Myslel jsem, že tě Combine dostali... To je dobře, že jsi přišel, potřebuji pomoc. Kalibrační systém nefunguje a adresační procesor se zkratoval. Když jsi na tom pracoval v City 45, tak jsi zjistil, proč se to děje. Podíváš se na to?"
Ben byl ještě více zmatený. Martin? Tak se jmenoval před výpadky paměti? A kalibrační systém? To bylo to, na čem pracoval? A ta schémata... To bylo asi to, co Eli potřeboval.
"Já... Mám výpadky paměti, nepamatuji si, kdo jsem... Říkám si Ben. Vzpomněl jsem si, že vám musím něco přinést."
Ben podal Elimu balíček již velice zažloutlých papírů s elektrotechnickými schématy, šlo pravděpodobně o věci, o kterých Eli mluvil před chvílí. Po chvíli listování papíry řekl
"To-to jsem potřeboval... Díky..." Eli se chvíli rozmýšlel a pak odešel k teleportu.
"Výpadky paměti?To je smutné... Pamatuješ si, jak jsme v City 45 pracovali na teleportu?"
"Trochu ano, jen něco málo."
"Snad si pamatuješ dost, abys nám pomohl", pousmál se Eli.
"Potřebuji pomoc při sestavování tohohle prototypu. Ještě jeden má Kleiner, ten na něm pracuje pořád, potřebuji, abys za ním zašel a předal mu ta schémata. Co nejdřív. Já si jen udělám kopie a můžeš jít."
Eli pomalu odcházel a stále zmatený Ben se zeptal: "Kdo jsem? Já... Moc si toho nepamatuji! Nevím, kde je Kleier a nepamatuji si ho!"
Eli ho přerušil. "Na povídání bude čas později, teď se jdi připravit. Greg tě tam odvede."

Ben s Gregem vyšli sotva půl hodiny po rozhovoru s Elim. Vzali si dvoumístné vznášedlo. Tentokrát jeli podzemními tunely. Když po necelé půlhodině vyjeli z kanálů, ocitli se v bitvě. Skupina asi patnácti rebelů byla na jedné straně kanálu a asi dvacet Combine Overwatch vojáků stálo na druhé straně. Tak zuřivou přestřelku Ben nikdy neviděl. Nicméně, nemohli jim pomoci, měli jiný, důležitější úkol. Najednou se ozval hukot motorů. Greg se rozhlédl a zakřičel: "Vrtulník! Jestli začne střílet, nemáme sebemenší šanci!"
Vrtulník spustil palbu, Greg byl ovšem se vznášedlem zručný, vyhýbal se. Bylo na něm znát, že podobnou situaci již zažil. Najednou Ben cítil, jak mu něco prorazilo záda a vytrhlo hrudní kost. Vrtulník jej zasáhl. Střela projela Benovým tělem jako nůž máslem. Poslední, co Ben slyšel, byl hukot vrtulníku a Gregova omluva.
"Promiň, Bene! Dokončím tvůj...", pak už nic neslyšel. Benovo bezvládné tělo pomalu klesalo ke dnu.

Život...
Měl můj život smysl? Měl cenu? Možná. Nevím. To, co se stane potom, mi navždy zůstane utajeno. Zatím bloudím ve vzpomínkách, pořád si opakuji, co jsem zažil. Hledám střípky a skládám z nich zrcadlo, ve kterém se chci vidět.
Ale pořád...
To nejde...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se vám tato povídka?

Jo, je to super! 35.3% (6)
Docela dobrá 17.6% (3)
Ušlo to 17.6% (3)
Nic moc 5.9% (1)
Hrůůůůza.... 11.8% (2)
Nepochopil jsem to... 11.8% (2)

Komentáře

1 Nina Nina | 29. srpna 2008 v 12:38 | Reagovat

musí to být určitě dřina napsat tak dlouhou povídku =) já sice neznám vůbec Half Life 2, ale asi si to někde najdu a prozkoumám x) povídka zajímavá a dobře se čte =) kdybys napsal knihu, tak bych si jí ráda přečetla, protože se opravdu vidí, že povídky psát umíš x)

2 Otaku Woodbin Otaku Woodbin | Web | 29. srpna 2008 v 12:41 | Reagovat

Díky :) ale na knihu bych asi neměl fantazii xD

3 Nina Nina | 31. srpna 2008 v 12:01 | Reagovat

já myslím, že když si řekneš psát!, tak to pude x) ale jestli se ti do toho nechce, tak to ani nemusíš dělat =) bylo by to pěkný X3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama